Jsem maminka dvou synů, z nichž mladší Max je těžce postižený. Nejdřív vás tato situace srazí na kolena, ale pak si řeknete – budu bojovat! Za lepší budoucnost jeho i jeho bráchy. Protože nebyla moje volba, že se mi narodilo nemocné dítě, ale je mou volbou, jak se k tomu postavím. A tak se již 9 let snažím ukazovat hlavně v sociálních médiích, že jsme normální lidé a jsme přes překážky osudu šťastní. Bourám postkomunistické stereotypy, že postižení by měli být na okraji společnosti. Naopak, měli by být v jejím centru, protože civilizace je jen ta silná, jak se umí postarat o ty nejslabší.