Ve svém životě i veřejném vystupování se opírá o přesvědčení, že štěstí nemá s hendikepem nic společného. Je maminkou dvou synů, z nichž mladší Max žije s těžkým postižením. Tato zkušenost ji nejprve postavila před náročnou životní zkoušku, kterou se však rozhodla proměnit v aktivní přístup a odhodlání bojovat za lepší budoucnost pro oba své syny. Vědomě přijala odpovědnost za to, jak se k situaci postaví, a právě tato volba se stala zdrojem její síly.
Už několik let prostřednictvím sociálních sítí otevřeně sdílí svůj příběh a ukazuje, že i rodiny s hendikepem žijí plnohodnotný a šťastný život. Snaží se bourat zažité stereotypy, které vnímají lidi s postižením jako ty, kteří mají stát na okraji společnosti. Naopak zdůrazňuje, že jejich místo je v jejím středu, a připomíná, že skutečná vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak dokáže pečovat o ty nejzranitelnější.
