Jako maminka dcery, která své první měsíce života strávila na jednotce intenzivní péče a nadále si hledá své místo v tzv. běžném světě, má hluboké porozumění tomu, jak zásadní je podpora nejen pro samotné děti, ale i pro jejich rodiče a zdravotníky. Uvědomuje si, jak náročná tato situace je, a proto se aktivně snaží přispívat svými zkušenostmi k tomu, aby rodiče pečující o vážně nemocné děti měli dostatek psychických sil, prostor pro odpočinek i možnost sdílet své prožívání a požádat o pomoc.
Narození dcery s vrozenou vývojovou vadou – atrézií jícnu – pro ni znamenalo zásadní životní zlom a dalo tématu pomoci zcela nový rozměr. Již řadu let se intenzivně věnuje propojování rodin, které čelí náročným životním situacím, s těmi, kdo si takovou zkušenost nedokážou představit. Věří, že právě porozumění a solidarita posilují celou společnost, a zdůrazňuje důležitost podpory organizací, spolků a nadací, které stojí nejblíže těm, kdo pomoc skutečně potřebují.
